Popis
Oboustranná koláž na papíře, 70. léta, 31 x 21 cm, 45 x 35 cm (s rámem), signováno vpravo dole autorským razítkem SUCCESSION TOYEN.
Původ: pozůstalost Toyen Paříž
Publikováno v monografii Toyen, Karel Srp, Galerie hlavního města Prahy, Argo, 2000, str. 276.
Vystaveno na retrospektivní výstavě „Toyen“, Dům u Kamenného zvonu, Národní galerie Praha, 11.5. – 27.8. 2000.
Vystaveno na výstavě „Toyen – práce na papíře“, Czech Business Club, Praha, 17. 10 – 7. 12. 2016.
Nejvyšší cena dosažená v zahraničním aukčním prodeji za obraz – 700 tis € v květnu 2016, aukční síň Thierry-Lannon & Associés v Brestu
Nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji – 36 mil czk v roce 2017, Galerie Kodl
Záznam průběhu dražby
Nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za tisk – 216 tis czk v roce 2012, Galerie Kodl
Nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za kresbu – 1,2 mil czk v roce 2009
Toyen se kolážím věnovala průběžně celý život, často je využívala v ilustracích. Spojování věcí, které spolu nesouvisejí jinak než imaginací, bylo základním principem surrealistické tvorby. Na konci šedesátých let Toyen intenzivně sbírala a třídila novinové a časopisové výstřižky, její soukromý archiv čítal tisíce položek. V 70. letech začala vytvářet pouze pro soukromou potřebu malá alba, na nichž kombinovala v duchu své obrazotvornosti fragmenty lidských těl, zvířat, předmětů, krajin, ilustrací, návodů. Posledních patnáct let svého života Toyen vybírala z obálek rozdělených podle témat a asociativně řadila výstřižky do malých tabulí připomínajících vizuální návody. Neprojektovala žádné nové obrazy, ale výstřižky aditivně vyskládala vedle sebe – výjevy blízké i vzdálené, antagonistické i příbuzné, figurální a předmětné, barevné i černobílé. Nejčastěji se na nich objevují ženská erotická a sex nabízející těla – vztah Toyen k ženské postavě přisuzují teoretici její nenaplněné touze. O sexuální orientaci Toyen, která používala bezpohlavní pseudonym a stylizovala se jako muž, se můžeme jen dohadovat. O jejím osobním životě toho mnoho nevíme, neexistují žádné výpovědi či deníky. Jedno je ale jasné: umění bylo pro Toyen synonymem života. Její vztahy byly jeho součástí.
Na tomto albu kombinovala Toyen převážně barevné výstřižky plné romantických a erotických příběhů. Spojovala zde výjevy poetické s komerční reklamou, lásku s prostitucí, zeleninu s cigaretou. Zaujaly ji sadistické pomůcky ponižující ženu (motiv živé ženy jako stolu se sklem na zádech použila o 30 let později ve své fotografii česká umělkyně Veronika Bromová), stejně jako zbraně rušící nevinný ráz krajinek. Obrazy historických staveb vybrala Toyen podle komínů připomínajících falus.
Alb se údajně dochovalo kolem tří set. Po smrti Toyen v roce 1980 byly správcem její pozůstalosti Vincentem Waplerem označena pozůstalostním razítkem „Succession Toyen“ a dočasně deponována v Musée Georges Pompidou. Poté, co se k pozůstalosti přihlásili čeští dědicové, byla v roce 1982 jako celek vydražena v proslulém pařížském aukčním domě Drouot. Alba z této soukromé sbírky byla vystavena na retrospektivě Toyen v roce 2000 v Domě U Kamenného zvonu. Na českém trhu se objevila teprve nedávno.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.